póhonný, póhonní adj.; k póhon, pohoniti ipf.
1. jur. určený pro zažalování (pro „póhon“ 1); [písemnost] sloužící k registraci „póhonů“ (1): v bílých dskách puohonných…na konci kněh, co má komorníkuom…dáváno býti ArchČ 4,537 (1407); toho se táhnem na póhonné knihy olomúcké Půh 1,229 (1407); aby…pohonneho pátku nezmeškali TovačA 24b; o tom rozsudek v bielých puohonnich, kdež Hošťálek pohánie ZřízVlad c2b (elipsa subst.); v registrách póhonních okázati Půh 4,54 (1460)
2. jur. půhonný, obesílací, určený k předvolá(vá)ní: kohož uzřie [komorníci] z dvora, dávajúc mu rok věděti pohonny RožmbA 35; posel pohonny učiněnie póhonu má pověděti písaři súdcovu PrávHorM 38b citans půhončí ♦ list p-ý póhonný půhonný list, obsílka: aby vydal [písař] Mojžiešovi [tj. zástupci obžalované strany] list pohonny BelB 58a citationem; čtli sú proti němu list pohonny MladJerF 124a literae; list na Jeho Milosti Královské pohonny uprose VšehK 11a; že jest Jana…poháněl třmi listy puohonnými ArchČ 8,462 (1487). – Sr. póhončí adj.
3. jur. týkající se zažalování a obeslání obžalovaného; [o soudním řízení] zahrnující to obojí (tj. „póhon“ 4): práva pohonna jdú DubA 10b; to jest o věci pohonne t. 11b (pohnané ~D); poněvadž jest věc póhonná, aby se právem puohonným hleděli Půh 5,108 (1484); k puohonnímu právu přísluší [obesílání listem] t. 469 (1497) ║ abyste…jich všecka práva póhonná a zdržaná vymazali ArchČ 3,271 (1398) získaná „póhony“ (4)
Též jm. osob. Póhonný m. (ArchČ 17,385, po 1494)