pískati, -šču, -šče, pozd. -aju, -á ipf.; sr. piščěti
[o člověku] (na co ap. [na píšťalu ap.]) pískat, hrát, foukat (slang.): piſkali jsme vám na kozici BiblDrážď L 7,32 (prozpěvovali sme na píšťalky ~Praž, zpívali smy EvOl) cantavimus…tibiis; piſti i bubnují BawArn 692; jeden bubnuje a druhý piſtie, i jednomu se nestýště BawJetř 1203; vešken lid v píštěle piſkachu volajíce velikým hlasem chváléce hospodina BiblOl 3 Esd 5,62 (v trúby trúbiechu ~Lit) tuba cecinerunt; v píšťaly piſkati t. 2 Par 29,27 clangere tubis; když nepiſſti, nechce sě mlčéc tancovati ŠtítMuz 140a; hústi a pyſkati na rozličné nástroje CestMil 95b tangunt musica instrumenta; calamisare v stéblo piſkati SlovOstřS 125; trubači netrúbie hrozně, ale piſſczij pochlebujíc RokMakMuz 342a; ptáčník sladce piſſtie na píšťalku AlbnCtnostA 35b; řku po lidské pověsti, jenž všudy pijſkagij o tobě, ba i v troubu troubí, pomlúvajíc tě v tom BechMuz 221b (fig.); v. též piščec — ve rčení o poručníkování: musie s ním [se světem lidé] tak tancovati, jakž jim on bude piſkati ŠtítPař 104a; mušili bychom tancovati, jakž by on [pán] pískal ArchČ 7,289 (1467) ║ musí k jeho [Tristramově] vuoli piſkati TristB 135b být mu po vůli; hrano žalostné pyſſtycze [pištci] LyraMat 65b doprovázejíce „hrana“
Sr. též jm. osob. Pískal m. (Reg 5,157, 1348)