oženiti, -ňu, -ní pf.; k ženiti, žena
koho [zvl. syna] (kým) oženit někoho s někým, dát někoho někomu za ženu: Judáš by osenẏen vdovú LegJidM 114; král svého syna Margretú ozeny DalFs 88,16 (příd. 1) gab…mit…Margrethen czu der ee; chtě jej [svého syna císař] ozeniti mladně LegKat 151; jeho [Juliána] jednú bohatú vdovu ozenyw [kníže] PasMuzA 130; v tej velikonočnéj radosti, v tej točíšto duchovnie svatbě, ten král [tj. Bůh]…ozenil mě jest svú jedinú najmilejší, věčnú múdrostí OrlojK 481 in sponsam copulavit (v obraze); oženiv ho [Drslava pán] pannú Alžbětú, služebnicí svú ArchČ 37,590 (1456); ║ ozenyl sem vás [korintské křesťany sv. Pavel] jedniem mužem, točíš Kristem OrlojK 482 (2 C 11,2: oddal sem vás jednomu muži EvOl, BiblOl, sem…vydal ~Drážď, zaslíbil sem ~Lit, zasnúbil sem ~Pad, usnúbilť sem ~Praž) despondi (fig.) zasnoubil, zaslíbil jsem vás jedinému
Za lat. copulare srov. stč. spojiti, svázati