oř, -ě m.
oř, (statný) kůň, nejčastěji jezdecký n. vojenský hřebec: equus emissarius, qui mittitur ad iumenta orr GlosMV 100; v uodění by na orzy sědal [kralevic] DalC 50,35 (na woṙi ~L) uf einem hengist (var.: auff deinem rosse); ciesařóv orz…hotový k boji OtcB 65a spatharius; drže [císař] orzz a uzdu MartKron Strahov DF IV 43,81a (kuoň ~T); táhnú jej [vůz] čtyřé slonové anebo čtyřé orzowe bielí CestMandA 205a; jestli že… sveřepice teče se s orzem CestMil 111b de dextrario magno; dextrarii…sunt magni et bellico usui apti…orz SlovVodň 50a; Kristus jel na oslíku, a on [papež] na velikém bielém oṙi neb hynštu HusPostH 59b; jézdnému koni, Orzy, mimochodníku není žádný vergelt posazen PrávSasA 160b ors