ovně | StčS |

ovně, f., ojed. ovna, -y f.; srov. stsl. ovьnъ ‚beran‘, stč. ovcě

1. stažená kůže se srstí; [u ovce] rouno, ovčina; cutis kuožě…, ownyeque pellis…, pilus srst KlarGlosA 476 (De animalium nátura); owna melota, oplecek armilla KlarGlosA 1876 (De vestibus); pakli bude z owni zvieřecích klobúk BřezSnářM 133b pelliceus; nalezne li kto owni nebo kuoži srstnatú jelení BřezSnářM 135a lanam…de tonsione ovium

2. jm. míst. a pomíst.: totam villam Owny, silvam quoque Owny appellatam Reg 2,1183 (1277); horu Ovny česky jmenovanú Reg 3,432 (1325); villa Owna UrbEml 70 (1390)

Ad 1: za lat. pellis stč. též kóžka; za melota též huně, kozie kóžě (SlovOstřS 93). – Ad 2: srov. též jm. míst. Ovni (m. pl.; UrbEml 91; 1381), podle Profouse 1,217 (s. v. Bubeneč) dnešní Humny

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2020, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2020, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2020, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 13 lety, 11 měsíci a 8 dny; verze dat: 1.1.15
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).