1. (ve funkci gen.) ovcí: podjal jej [Bůh Davida] z stád owczich ŽaltWittb 77,70 (~Klem, BiblOl, ~Lit, ~Pad, ovečných ŽaltPod, ovec ~Kap, pod. BiblDrážď, ~Praž) ovium; hrdají Ejipští všemi pastýři owczymi BiblCard Gn 46,34 (~Ol, ~Lit, ovcí ~Pad, ~Praž) ovium; když počínanie owczieho čas bieše přišel BřezSnářM 3a; budú jej [člověka nepřátelé] hubiti vedle jakosti záhuby owczie BřezSnářM 159a (ovcí ~S); owczi zlodějie ChelčPař 128a

2. [o kůži, hlasu ap.] ovčí, z ovce pocházející n. ovci vlastní: ješto [„křiví proroci“] přichodie k vám v rúšě owczyem EvSeit 145b (Mt 7,15: tak i ost.) ovium; tuku owczieho i volového i kozieho nejezte BiblCard Lv 7,23 (~Ol, ~Lit, ~Pad, ovce ~Praž) ovis; Owczie měčenie OtcB 155a (v. ovcový); zimě v zvieřecích a owczych kožiech…chodiechu [Čech a jeho družina] PulkB 3 ovinis; mléko owczie BřezSnářM 147b ovinum; proč mu [nájemci kostela farář] nedoufá bobkóv owcżijch [tj. příjmů] HusSvatokup 176a; [jíst] mladé owczie maso LékFrantA 68b; egloga owcži hlas aut leccio SlovKlem 43b (srov. ovčas)

3. ovčí, určený pro ovce: chlévy owczie zdělámy BiblCard Nu 32,16 (~Ol, ~Lit) ovium; stáje owczzie zrušivše BiblOl 2 Par 14,15 (~Lit, ~Pad, ovcí ~Praž) ovium; byl v Jeruzalémě owczy rybník, toho voda stojície, v niežto ovce…prali JakBetl 75b; smysl jim dal [ovcím, tj. věřícím Duch svatý], aby byly v ovčinci owčiem AktaBratr 1,157a (v obraze)

4. ♦ ovčie hlávka bot. jablečník, kosmatá rostlina s chlupatými svrasklými šedobílými listy, připomínajícími ovčí hlavu (Marrubium L.): cauda catthi owczie hlávka MamUKA 14b; cauda cati owczi hlávka SlovVíd 220a; cauda cathi owczie hlávka Rostl Muz IV E 5,134b