ovčář, -čieřě m.; k ovcě
1. ovčák, pastýř ovcí: rozličným owczarom v svéj žalosti z svého smutka žaluje [žid Joachym] ModlLeg 41a; takto jíti má…jednomu i druhému, kromě rychtáře, mlynáře,…owczierze, šafáře PrávOpav 1,119 (1477). – Srov. ovčák 1
2. jm. osob.: Johannis dicti Owczyrz SvobodaExc (1354)
3. Ovčieři, -čár pl. m., pozd. Ovčár jm. míst.: vineam in Owcyerz Profous 3,314 (1318); in Owczarziech t. 313 (1444)