1. [o osobě] ot čeho k čemu odvolaný, povolaný: Pavel, apoštol nazvaný, Ježíše Krista odwolany…neb odražený ke Čtení božiemu od světa RokJanB 324a povoláním oddělený; ║ Iasubite…navrácený nebo odvolávajíce nebo otwolani VýklHebrL206b revocati povolaní zpět. – Srov. otvolati 1, 2

2. [o králi] odvolaný, prohlášený za sesazeného: tobě, Jiří z Kunštátu a z Poděbrad, někdy králi českému, ale již mocí svaté stolice apoštolské ssazenému a odvolanému ArchČ 7,276 (1467); že sme povstali proti Jiříkovi odvolanému vedle Otce svatého rozkázánie ArchČ 7,350 (1468) —zpodst.: toho odvolaného za pána země České nebudete jmieti ArchČ 6,120 (1467); příměřie mezi králem JMtí…a tiem odvolaným ArchČ 7,376 (1469); ║ nejsou [páni] více poddáni pánu odvolanému na své cti ArchČ 20,545 (1467) prohlášenému za bezectného. – Srov. otvolati 3 a 4, otvolanec

3. [o ustanovení] zrušený, prohlášený za neplatný: aby on [král Jiří] snad neobránil se kompaktáty odvolanými ArchČ 20,544 (1467); ježto [odpůrci řádu]…svuoj běh nestálý, otvolaný a zdvižený vámi a jinými chtie sobě dovésti ArchČ 6,111 (1467)