1. koho čeho, o co [žádoucího] svým rozhodnutím zbavovat někoho něčeho; [o soudci] odsuzovat ke ztrátě něčeho: pakli bych byl ujištěn…, že bych komu co přěkážel aneb přěkážeti chtěl, tehdy sě hrdla svého odsuzuji ArchČ 14,545 (1404); sprostná nebožátka pro jedno slovo…odſuzugi o penieze a někdy i o hrdlo HusKorCh 105a; také sě sám pro nezdržěnie odsuzuji své cti a viery i všie hodnosti ArchČ 9,256 (1433); tiemto listem sami se cti i viery našie odsuzujem BřezKron 437; ║ otsuzuje se [vypovídající] hrdla i statku svého, že jinak nenie ArchČ 5,347 (1473) zaklínaje se pod ztrátou hrdla i majetku

2. koho čeho [lásky, víry ap.] zbavovat něčeho, připravovat o něco: však sě sám otſuzugeſſ [nenávidějící bližního] lásky božie a nebeského krále JakBetl 132a; múdrýť také ižádný by neotſuzowal korunovánie lúpežníky Budyš 15b quis…censebit indignos; zlé věci, skrze něž odſuzugi se [katolíci i kališníci] úřadu apoštolského i církve svaté AktaBratr 1,161b; ║ těch věcí já na ně [bojující křesťany] podávám, aby se sami k nim znali aneb se jich odſuzowali ChelčSíť 134b se jich zříkali (?); kněží praví, že my víry nemáme…, odſuzugic nás viery i všeho dobrého AktaBratr 1,15b upírajíce nám víru

3. jur. co komu soudním rozhodnutím odnímat z držení n. užívání: myť [páni] panně jejího dědictví neodsuzujem Půh 2,626 (1420); jim [psancům] odſuzugi dědiny i manstvie, že jsú jich pánuom prázdna PrávŠvábE 29a man verteilt; ║ pastýři sami se pasú a stádo hladem moří, pokrm a nápoj odſuzugi ChelčPost 198a (nejur.) berou, odnímají

4. koho/co (čím) odsuzovat, zavrhovat, odmítavě posuzovat; [učení ap.] odmítat; „otsuzovati k zatraceňú“ ap. zatracovat: neroďte otſuzowaty a nebudete otsúzeni BiblDrážď L 6,37 (~Ol, hubiti EvSeit, zahubiti ~Víd, potupovati ~Ol, BiblPad, ~Praž, potupiti EvBeneš) condemnare; ne všěch žen v lehkost odſuzygte [lidé] ŠtítSvátA 131a; nebývaj súdcí, neuměje rozeznati pravdu a křivdu,…Neodſuzug ižádného bez ortele pro svój zisk TkadlA 41b; svatý zbor ty artikule…tuto věčnú výpovědí potupuje a odſuzuge AktaKost 27a condemnat; nepotupují [svatokupci] ani odſuzugi svatokupectvie JakKost 169b; my jestli že budem odſuzowani, že píme boží krev z kalicha RokPostB 299; všecky kromě sebe odſuzowati…k zatracení věčnému KorMan 30b; žádného nechcem haněti ani všetečně potupovati, ani k zatracení odſuzowati AktaBratr 1,104b; aniž jest země kdy Česká otsuzována, než ti, kteříž by kacieřstva držali BřezKron 492; ║ v němž jiného posuzuje [nevěrný manžel], v témž sě pak sám odſſuzugie MatHom 77 sám sebe usvědčuje z téhož (pod. Budyš 22b); tento svatý zbor oznamuje, vyhlašuje a odſuzuge Jana Viglefa, že jest byl zjevný kacíř zatvrzený AktaKost 16b sententiat odsuzuje z…kacířství; neodſuzugem kněží římského svěcení, by kněží nebyli AktaBratr 1,226b nesoudíme o knězích

5. koho za koho, ojed. jakého, co za co odsuzovat jako někoho, jako nějakého n. jako něco, prohlašovat za někoho, za nějakého n. za něco: protošť i pohoní, jímá…a pro tu pravdu za kacieřě otſuzuge [církev přijímající podobojí] JakKost 164a; ty všecky věci [tj. sváry ap.] za blud odſuzuge [zákon boží] ChelčPost 90b; jeho [Kristových] posluov nepřijali, ale za zlosyny a svuodce odſuzowali AktaBratr 1,355a; páni Hanej [tj. řeky] za meze nepřisuzují, ani též odsuzují Půh 5,152 (1486); kteréhož i my…oblúpeného a zbaveného [všech práv] vyslovujem a odsuzujem ArchČ 9,432 (1498)

6. koho (na co, k čemu [trestu]) odsuzovat někoho (na něco, k něčemu), vynášet odsuzující rozsudek (něčeho) nad někým: krev nevinnú otſuzowachu [nespravedliví] ŽaltKlem 93,21 (var. v. otsúditi 6) condemnabunt; aby kacieřóv…jímal a podlé duchovného práva odſuzowal [inkvizitor] PasMuzA 235; nepraví súdce častokrát pro malú vinu chudé a sprostné lidi odſuzugi na smrt GuallCtnostK 208 condemnant; křivě Krista odſuzugíc [kněží] a potupujíc JakVikl 190a in damnando; je [své bližní] zlořečíce, proklínajíce, k smrti odſuzugjce AktaBratr 1,327b; my [židé] máme v zákoně, že nemá žádného vyobcovati ani odſuzowati jeho, leč bychom jej prvé slyšeli PrávŠvábE 53a urteil sprechen uber in (srov. J 7,51); ║ vedlé spravedlnosti přisuzuje neb odſuzuge [nález] požádanie PrávHorM 52b condemnatione vel absolutione…determinat vyřizuje žádost kladně n. záporně (tj. zamítá)

7. (aby…) rozhodovat, vyslovovat rozhodující úsudek; [v soudní při] vynášet rozsudek, soudit: aby neodſuzowali [soudci] ani pro dary, ani pro strach OtcB 207a in sententia proferenda; našeho ustavenie výpovědí odſuzugem, potupení kacieři smrt aby trpěli MajCarA 4 decernimus ustanovujeme (pod. t. 37); iudex collaudatur bonus qui odsusuge spravedlivě HusBetl 2,79; aby páni neodsuzovali, pře do konce nevyslyšiece ArchČ 3,456 (1437)