otstrčiti sě, -ču, -čí pf.; k otstrčiti
1. ot čeho [břehu] odstrčit se, odrazit se: když se v koráb vsadichu a od břeha odſtrcichu BawArn 2234, pod. BruncBaw 6a; taterské lodie…k břěhóm přistrčeny byly. Tehdy radili jim marinářie, aby sě odſtrczely (m. -ily ?) od břeha CestMil 101a ut naves elongarentur
2. jur. ot čeho [práva] odchýlit se od něčeho, překročit něco: těmi úmluvami odstrczywssy sě [pohnaná] od práva Půh 2,255 (1412) nevolila cestu práva
Ad 1: za lat. elongare stč. též otdáliti sě
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
otstrčiti, -ču, -číš dok. odstrčit, odsunout stranou; otstrčiti (lodí) odrazit; odpudit, oddálit, vzdálit; odvrátit; odvést; odmítnout, zamítnout, zapudit, potlačit: chudý i bohatý muóž boha milovati, odstrče hřích od vuóle své; (koho od čeho) zbavit koho čeho, připravit koho o co; — otstrčiti sě odstrčit se, odrazit se (od břehu)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.