otrpčiti, -ču, -čí pf. (ipf. otŕpčěti); k trpký
koho, co [řeč] naplnit rozhořčením; koho rozhněvat, popudit: kolikrát otirpczly (m. -pczyly) jsú jeho [Boha Izraelští] na púšči ŽaltWittb 77,40 (var. v. obtrpčiti) exacerbaverunt; neotirpczil [Hospodin] řečí svých ŽaltWittb 104,28 (~Pod, BiblDrážď, nerozdráždil jest ~Pad, neotrpčel ~Lit, neupříkřil ŽaltKlem, pod. BiblPraž, nevzkysělil ŽaltKap) non exacerbavit, pod. t. 106,11 (v. otŕpčěti); nuzen jest Mojžieš pro ně [Židy], nebo otrpczyly duch jeho ŽaltPod 105,33 (var. v. obtŕpčěti) exacerbaverunt; Otrpczyl hospodina hřiešný ŽaltPod 9,25 (obtrpčil BiblDrážď, rozdráždil ŽaltKlem, ~Kap, BiblOl, ~Lit, pod. ~Pad, ~Praž, rozřevnil ŽaltWittb) exacerbavit, pod. BiblLit Ps 77,56 (v. otŕpčěti)