otrnúti, -nu, -ne pf., dolož. též ottrnúti; k trnúti
1. [o osobě] (z čeho [ran]) otupět, znecitlivět, upadnout do mrákotného stavu nepociťování bolesti: Otrnuw [bitý] z těch ran, je sě boha chváliti a na dřěvním utrpení na ničemž poče proměny nemieti OtcA 92b (~C, ~E, ~F, odtrnvw ~B, ~D). – Srov. otrapa 1
2. neos. komu otrnout, ulevit se znecitlivěním bolestivého místa: proti bolesti zubóv [nadpis]. Vezmi peltram a rozží a jazykem nalož okolo zubuov…a to tak dlúho drž, až ť otrne LékMuz 101b. – Srov. ztrnúti [o zubech]