otprovoditi, -źu, -dí pf. (ipf. provoditi); k voditi
koho (kam) vyprovodit, odprovodit (zř.) někoho, poskytnout někomu doprovod na kus cesty při jeho odchodu: když vás [pocestné poustevník] odprowodim, mohu sě snad sám viece postiti OtcB 121a (~A, ~C, ~D, ~E) deduxero; mám je [propuštěné panoše] odprovoditi na tvrz na Hórku…na svú škodu. A když bych jich tu odprovodil bez jich škody ArchČ 1,143 (1402)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
otprovoditi, -z’u, -díš dok. vyprovodit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
otprovoditi dok. = vyprovoditi pryč
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.