otpřisieci, -sahu, -sěže pf.; k přisieci
1. jur. čeho [činu] (komu) přísahou popřít něco, zvl. křivou přísahou odvrátit něčí obvinění z něčeho: věc ztracenú nalezl [někdo] a zapřel nadto a odprziſahl BiblCard Lv 6,3 (~Lit, otpřisáhl sě ~Ol, křivě by přisahala [duše] ~Pad, přísahu křivú by učinil ~Praž) inficians insuper peieraverit; tu [před ubrmany] jest mým chudým lidem toho [své loupeže] chtěl odpřisieci ListářRožmb 4,118 (1449); ║ periurare odprzieſſieczi SlovOstřS 143 dopustit se křivé přísahy
2. jur. co, že…(komu) odpřisáhnout, přísahou potvrdit (ve prospěch někoho): idem conqueritur super Albyn de Milkowicz, quia otprzisahl sibi sine iure X mar. arg. minus lotone DeskyZemEm 1,61 (1323); za vodu dva pomocníky odprzyſſiezta, že je nevinen RožmbA 43, pod. t. 43