otpřisěženie, -ie n.; k otpřisieci, otpřisieci sě
(čeho [věřeného]) přísežné odvolání (něčeho); čeho zřeknutí se přísahou: neb by po odpřiſeženi držal kacierstvie neb blud, neb prvé, jehož sě odpřisahá HusKorO 147a; kteráž [slova] příležela k odprziſeženije AktaKost 45b ad abiurationem; zapřenie, ne i odpřisieženie světlé pravdy božie ListářRožmb 1,30 (1420); některé [přijímající podobojí] jímajíce a k odpřisežení pudíce BřezKron 443 ad periurandum