otměřovati, -uju, -uje ipf. (pf. otměřiti)
co [půdu ap.] (komu) odměřovat, měřením vymezovat k přidělení: tu mi jest bral [pohnaný] mé obilé…a tu sobě sám odměřoval beze všech zeman Půh 1,256 (1407); odmierzuget se pak to království boží na míru víry naší svrchu psanou boží spravedlností BechNeub 137a (v obraze); role…v mieru dvadceti lánuov, kteří…potom nikdy odměřovány nejmají býti ListářPlz 2,84 (1461); ║ nebude tobě [Izraeli] ten, jenž odmierzuge provázek losu v zboru Páně BiblPraž Mi 2,5 (měřě provázkem ~Ol, pod. ~Lit, pustě provázek losu ~Pad) mittens kdo by určil losem podíl (půdy)