otkázanie, -ie n.; k otkázati
1. (čeho [majetku]) odkázání, převedení na dědice formou závěti; [z hlediska dědice] zdědění: jako chudý umieraje [sv. Augustin], ižádného neučinil odkazanie ŠtítBes 221; oblegamen odkazanie SlovOstřS 97; aby každý z nich, zdráv neb nemocen jsa, zbožie své dal, vzdal i otkázal, komuž chce…to dánie, vzdánie i otkázánie má býti před rychtářem CJM 4/1,397 (1442); že se lidé starávají…o jiných [věcí] odkazanii, komuť mají poručiti najlép BechNeub 133b; devolucio otkazanie SlovKlem 41b; komuž by koli nápadem po kom aneb jakým odkazanim statek přišel ZřízVlad q2b per…legatum; legatum…est donacio quedam in testamentis Odkazanije VodňLact M7a; dánie, prodánie, směněnie aneb vodkázánie statku ArchČ 18,29 (1498)
2. čí odkaz, závěť, poslední vůle, majetková dispozice před smrtí: ktož mrtvým…jich odkazanye neb ujednánie na smrtedlnéj posteli rád plní AlbRájA 14a testamenta; proti tomu odkázání Jakubově…manželka jeho…, syn jich nemají odmlúvati ArchČ 15,521 (1444); jeho [Viléma z Pernštejna] poručenstvie, závazek a odkázánie chcme [král], aby…plnú moc a pevnost mělo ArchČ 16,268 (1484)
Ad 1: za lat. devolutio stč. též nápad. – Ad 2: za lat. testamentum stč. též kšaft, poručenstvie