1. co [část] (ot čeho [jiné části téhož celku]) oddělovat, odlučovat, dávat zvlášt: Eupator ozdobené odḋeluge neb směšuje VýklHebrL 199a separans; chtěli [lidé v Kristovi] otdielowati božstvie od člověčenstvie RokJanB 10b; přijdú ženci a odḋelowati budou kúkol od pšenice AktaBratr 1,172b (srov. Mt 13,30); ║ rescindentes rušiece vel rozlučujíce vel oddielugice VýklKruml 242b (Mc 7,13: rušivše slovo božie BiblDrážď, rušiece ~Ol a ost.) rušíce; od toho složení oddielugij se elementy tímto obyčejem AlchLull 35 vylučují se (srov. otděliti 2); já…zbožie…odlučuji i odděluji od sebe i od svých erbuov ArchČ 16,545 (1500; jur.) majetkoprávně odděluji
2. co [díl, dávku] (komu) vyhrazovat, určovat něco někomu, ponechávat něco pro někoho: Oddielugte u sebe prvotiny Pánu BiblPraž Ex 35,5 (otdělte ~Pad, vykodlučte ~Card a ost.) separate; prvorozené věci, kteréž slušie na pána boha, žádnýť nebude moci slibovati ani jich oddielowati BiblPraž Lv 27,26 (posvětiti nemóž ni slíbiti ~Card a ost.) nemo sanctificare poterit et vovere; my…prodáváme [purkmistr a konšelé] 20ti kop gr. platu ročnieho…, nic nevymieňujíc ani oddělujíc sobě ListářPlz 2,187 (1476)
3. jur. koho (ot koho, z čeho s čím, čím [majetkem]) oddělovat z nedílu (společného s někým n. záležejícího v něčem), majetkoprávně osamostatňovat (přidělením něčeho, tj. nijaké části nedílu): já Jindřich Berka, řečený z Dubé, odděluji své syny,…ty tři bratry dřéveřečené, prvé je odděluji jablonským zbožím ArchČ 2,47 (1391); Elisabet…dat…ac divisit alias oddyeluge filium suum Ambrosium de vera porcione…in vinea sua List AMP 2002, C5b (1441); s kterým dielem toho sbožie Přibíka od sebe oddělují jmenovaní Marquart a Ješek ArchČ 37,1167 (1463); tiem ho [syna] od<d>ěluje [otec] ze všeho statku svého ArchČ 15,352 (1481); já [mlynář] jej Havla syna mého tiem mlýnem…od všech svých dětí odděluji ListářZbrasl 265 (1483); list dílčí, kdež p. Puota a p. Albrecht z Lichtenburga oddělují p. Zdenka, bratra svého Půh 7,124 (1496)
4. koho (ot koho, ot čeho [žádoucího]) oddělovat, odlučovat od někoho n. od něčeho, vylučovat ze společenství s někým n. z účasti na něčem: ti jsú, ješto sě otdielugy sami, hovadní, duchu nemajíce BiblOl Jud 19 (~Pad, ješto se dělé od jednoty viery ~Praž) qui segregant semetipsos; nic nelúčí ani oddieluge člověka od pána boha, jediné hřiech smrtedlný HusBludK 172 (a neoddieluge ~M); nevěra jest nevědomí a slepota oddielugiczy lidi od boha i od všelikého poznánie božských věcí ChelčPost 119b; když zlořečie, tupie, hanějí, otdielugi ot lidí, a on Pán ty [zlořečené] blahoslavené nazval RokLukA 122a; kletba oddieluge člověka od svátostí kostelních ŽídSpráv 99; řeč, kteráž jest z boha, …člověka od světa oddieluge, umrtvujíc v něm tělesné žádosti AktaBratr 1,50b
5. co odlišovat, rozlišovat: oddielugte [světla] den i noc BiblPraž Gn 1,14 (rozdělte EvOl, BiblOl, pod. ~Card, ~Pad) dividant