otdychati, otdýchati, -aju, -á ipf. (pf. otdechnúti)
1. oddechovat, dýchat: kdyby měl kto v třevách črvy, nemohl by dobřě oddýchati pro bolest JakKrev 180a; ktož nemóž oddichati LékMuz 217a (v nadpise); onen krmí nádcte snie, až jedva otdychá RokJanB 45b; ║ aj, k toběť [Hospodine] oddycham, tvé slepenie, ty jsi lepič, oprav mě Aug 90b vzdychám, vysílám své vzdechy
2. s úlevou dýchat, volně dýchat, okřívat: všelikaká zvěř z svých jeskyní pocházějíc, k tej novéj světlosti oddychati počíná a sílu bráti OrlojK 422 respirare. – Srov. otdechovati
Srov. otdychovati, otdychávati