otdenek, -nka/-nku m.; k dno
1. agr. spodní (přízemní) část kmene stromu, oddenek (les.): strana, kteráž otdenkem jest štěpována, přinese ovotce s peckami ŠtěpMuz 21; ten [„rúbík“ zlomit], kterýž jest ondenkem vsazen, aby druhý rúbík opak vsazený nezhynul ŠtěpMuz 21
2. jm. osob.: dočkav člověka VMti…Oddenka ArchČ 7,229 (1459)