1. („cierkve“, „ot cierkve“) odpadlík, odštěpenec (od církve), kdo se odlišuje vírou i náboženskou praxí od normy: Oddielencze cierkve, zkázce a rúhače odsúditi RozmlVácl 884; že v pravdě Kristově neobývá, nenie ten z cierkve svaté, ale jest otdielenecz RokJanB 154b; čím je [Čechy] viece haněli, kacieře dávajíce, oddielencze cierkve svaté, tiem oni k tomu [přijímání podobojí] byli příchylnější RokPostA 307b; to najchytřejšie oddielenczow od cérkve svaté šerméřstvo, aby se na soud Písma svatého poddávali KorMan 177b; apostata poběhlý, oddielenecz, odřezanec Káz KapPraž B 6/3 (přední přídeští). – Srov. otřězanec

2. farizej, příslušník židovské náboženské strany zdůrazňující vnější projevy zbožnosti: phariseorum…zákonníkuov, alii exponunt oddielenczow VýklKruml 226a (Mt 3,7: uzřev [Kristus] mnohé duchovníky i zákonníky, jdúcie na křest EvZimn, BiblDrážď, mnohé licoměrníky a saducejské EvOl, mnoho zákonníkóv a saduceóv BiblLit, pod. ~Pad, ~Praž, mnoho židovských duchovníkóv ~Ol); ex phariseis z oddielenczow VýklKruml 245a (Mc 12,13: některé z duchovníkóv BiblDrážď, ~Ol, z zákonníkóv ~Lit, ~Pad, ~Praž); ex phariseis z oddielenczuow VýklKruml 266a (J 3,1: z duchovníkóv BiblDrážď, ~Ol, mezi zákonníky EvVíd, pod. ~Ol, BiblLit, ~Pad, ~Praž, z licoměrníkóv EvKlem, ~Beneš). – Jen ve VýklKruml