1. otcův, (ve funkci gen.) otce n. otců; v kontextu s obecnou platností otcovský; [o části těla] otci patřící: ona [dcera ohrožená otcem]…otczowuu rukú zbyla a…pryč běžala PasMuzA 20; nachýlivši sě k němu [matka k synovi očekávajícímu mučení] hlasem otczowym vece ComestC 270a patria voce (fig.) jako by mluvil jeho otec; Mochebor…otczoue hněvivosti VýklHebrL 214b paternae; mocí semene otczoweho, přijatého v břicho mateřino LyraMat 16b a patre; ješto k otcóm neobracuje srdcí synóv a otczowych k synóm ŠtítMuz 71b; zlý otec jest někdy laskav na dobrého syna…z té přirozené milosti a z téj krve otczowe TkadlA 31b; [druh odplaty rodičům:] božie požehnánie z otcoueho požehnánie HusVýklB 64a ex patris benediccione; ║ ty [Kriste] na pravici božie sedíš v chvále otczowei ŽaltKlem 145a (Ambros. 18) Boha Otce (srov. otcovský 6); syn boží přivodí podobenstvie otczowe a synové MatHom 90 podobenství o otci a synu. – Srov. otcovný

2. [o chování vůči někomu] otcovský, příznačný pro otce, otcovsky laskavý: rád bych i dušiem vašim otczowu žádost ukázal…, rád bych byl i duší vašich otcem ŠtítVávra 1a; Alexander otczowu hnut jsa dobrotivostí AlexPovA 11b (otcovskú ~B) paterna jako vůči synovi

3. [o nemovitosti, vlasti, právu ap.] otcovský, zděděný po předcích; [o zemi ap.] rodný: aby sě odvrátili [Židé] od svých starých otczowich a božích práv BiblDrážď 2 Mach 6,1 (~Ol, otcovských ~Lit, ~Pad, otcóv ~Praž) a patriis…legibus; jáz [apoštol Pavel] nic nezačiniv proti obci lidskéj ani proti otczowem (m. -mu) obyčěji BiblDrážď A 28,17 (~Ol, otcovskému ~Pad, ~Praž) paternum; mnohý pokrm na novinách otczowych BiblOl Pr 13,23 (var. v. otcovský 5) patrum; otczoweho královstvie po vše časy neuzříš [Alexandře] AlexPovA 129; ani otcoweho hrobu sa účasten BiblPernšt 2 Mach 5,10 (otcovského ~Pad, své přirozené země ~Ol, ~Lit, nemaje hrobu ani v své vlasti ~Praž) patrio v rodné zemi; ║ patronomicum otczowe jmě SlovOstřS 64 po otci, podle otce

4. Otcová, -é f. jm. osob.: paní Otcová ArchČ 17,453 (po 1494)