otchylovati, otchyľovati, -uju, -uje ipf. (pf. otchýliti)
1. co odvracet, odchylovat stranou: kto odchyluge ucho své BiblLit Pr 28,9 (var. v. otchýliti 2) declinat (v obraze); ║ aby práva božieho neotchylowali ot srdcě svého BiblOl 2 Mach 2,3 (neuchylovali ~Lit, neotmietali ~Pad, aby nepohnuli se srdcem svým od zákona ~Praž) ne…amoverent (fig.) neodvrhovali, nevzdalovali
2. co ot čeho odnímat, zcizovat něčemu: nemá [král] od koruny odchilowati zbožie a práv království svrchu připsaných MajCarA 19 de non alienandis bonis
3. koho ot čeho odklánět, odvracet, odvádět: jenž [nezřízená žádost] člověka odchyluge od dobré věci HusDcerkaM 208a; ║ ani sobě otchilig ot slóv mých úst BiblDrážď Pr 4,5 (ani sebe otchyluy ~Ol, uchyluj ~Lit, ani uchyluj sě ~Pad, ~Praž) neque declines neodchyluj se
4. co [obtížného] (ot koho) snímat něco (s někoho), zbavovat něčeho (někoho): proč neotchiliuges zlosti mé? ŽaltKlem 153a (Job 7,21: neodlúčíš ~Pod, neotneseš BiblOl, ~Lit, neotejmeš ~Pad, ~Praž) non aufers; to obé [hřích a trest za něj] bóh od nás skrze póst svatý odchylyge ŠtítSvátA 207b
Ad 2: za lat. alienare stč. též otdělovati. – Ad 4: za lat. auferre stč. též zbavovati