1. jur. koho (akuz. i gen.) čeho (čím) nějakým výrokem zbavovat něčeho: konšelé…Anežku všech práv…ortelem svým odřekli sú a odřiekají TeigeMíst 1,419 (1455); Mikuláše koželuha, bratra mého…odvolávám a odřiekám všieho statku mého ArchČ 18,344 (1466); že jim [přívržencům Jiřího z Poděbrad papež]…všecky řády křesťanské zavierá…, což by slušelo na ctihodné a urozené, i příslušností jich jeho svatosť jich odřiekaje ArchČ 7,352 (1468); sám se toho [„zboží“] i erby své odříkám DeskyMorBrn 18 (1481); ║ túž výpovědí odřekli jsú a odřiekají [starší mlynáři přísežní] Janka Kachavu…, aby nic neměl činiti s jezem předepsaným ArchČ 26,431 (1469) zakazují Jankovi

2. jur. co komu právním výrokem odnímat: toto [právo] se přiřieká sedlářóm…, toto [právo] se odřieká sedlářóm…, aby pochví nedělali prostých ArchČ 14,473 (1457); že JKMt pánuom Dubským toho manstvie v této mieře neodřieká ani přiřieká ArchČ 4,277 (1473); ani jemu [držiteli vsi] se přiřiekají ani odřiekají v této mieře, než toliko aby ty vsi držel, kteréžto …zapsány má ArchČ 4,286 (1474)

3. jur. čemu [právu] odmítat něco, zříkat se něčeho: pakli řekne ten rychtář: „neodrzyekagy svému právu“, tehda musie jemu přísežní peniezi dáni býti PrávSasA 170a (pod. ~B, ~C, ~D, ~E) unvorczigen sy

co [modlitbu] odříkat, přeříkat, říkáním slova po slovu přednést něco; [povrchně] říkáním odbýt: odrziekawſſe [František s bratrem] hodiny rozvláčně…a skonavše Frant 55a dictis horis; když přídeš do kostela, aby ne leda bylo páteř odrzikal, ale pozdvihl hlasu srdečně RokPostB 451; jediné že se teď [při modlení] usty lomcuje a hledí, aby jediné spieše odbyl, toliko vr, vr, vr, leda se spieše odrziekalo RokPostA 127a (elipsa podm.); v vlastním rouše odříkajíc [táborští kněží] páteř BřezKron 474 dicto Paternoster; ║ když odpláčí [při pohřbu], odzpievají, vodzvonie i wodřiekagij RozmlSmrt 1372 odbudou si modlitby