otčím, -a m., též otčim, očím, očim, dial. očsím, poses. otčímóv; k otec
otčím, nevlastní otec: pronepos pravnuk, vitricus oczym KlarBohO 519 (De progenie); otczym sit vitricus KlarGlosA 1751 (De progenie); toho muže, kteréhož jim [svým dětem vdova] otczymem pojme ŠtítKlem 49a; Václava, muže svého, syna mého Janova očisíma Půh 1,355 (1410); k čemuž spravedliva jest [Margreta] protiv otczymowi svému o své mateře diel PrávOpav 1,25 (1437); macechou otec nastavovaný aneb máti oćimem nevolný oděv dětí osiřelých sou BechNeub 85b; to [dítě] by mohlo otczymowo poručenstvie dobře obdržeti PrávSasD 251a des stifvater; ten sirotek s vuoli mateře a strýcuov i otčíma se jest vdal Půh 5,103 (1484)
Očsím dial. podle FljšKlar 2,376