osypánie, -ie n.; k osypati, osypati sě
1. (čí) zasypání, pokrytí nasypáním ničeho: o Přěmyslovu oſypanyu DalC 16 (nadpis; o…oſypany ~V, o…smrti ~F; fig.)
2. [v látce kolem záplaty] rozpadnutí, rozsypání (nespis.), roztržení: tollit plenitudinem otjímá celost vel oſypanie činí VýklKruml 229a (Mt 9,16: nikto také nevšívá sukna hrubého v rúcho staré, nebo otjímá celost jeho ot rúcha a horšie rozedřěnie bude BiblOl). – Srov. osúti sě 2