osladič, -ě m., -i f., též osladeč, osladec a osládyč (?); k osladiti
bot. rostlina nápadná sladkou chutí a užívaná v lékařství (osladič obecný, Polypodium vulgare L; popř. lékořice, Glycyrrhiza L): polipodion ozladicc GlosMV 465; est mellicanum osladycz, lappaque řepík KlarBohE 346 (De herbis); Oſladicz jest horký na třetím stupni… a roste v skalí a na mokrých zdech a vedlé dřievie a zvlášče podlé dúbie LékVodň 275b; pollipodium oſladecz SlovUKA; polipodium oſladetſſ SlovVíd 219b; scel je [pilule] miezhú oſladicze zeleného LékSalM 252 polypodii; učiň pilule s tukem oſladyczy neb zeměžluče LékSalM 350 polypodii; liquiricia lékořice aut oſſladicz RostlKřišťKap 170a; oſladycz skalní LékChir 15b; proti kašli vezmi šalvěji a oſladicz a lekořici LékJádroD 92; filex svatého Jana kořenie vel oſladicz varné Rostl Muz IV E 5,135a. – Srov. osladník
V dokladu saxifraga Osladich RostlOl 127 názvy podle ExcGb nepatří k sobě. – Za lat. polypodium stč. též sládeč, vlčie lýko (RostlStrah 84); za liquiritia též liznicě; za filex též kapratie