1. co (čím [výrazným]) vylepšovat, zpestřovat; [pokrm] okořeňovat, kořenit: masopusty svým veselím ozdobowachu [mladí lidé] ŠtítSvátA 123b; pakli nejsi lačná, darmo krmi ozdobugeſſ JakBetl 71b; ty jíchy ozdobuy takým prachem LékSalM 463; peř kaž smiesiti s vlaským vínem a málo šafránu a tím ozdobug krmě své Lék Muz II H 4,487; ║ nechceme také potom skrze strany prvotnie neboli skrze řečníky jich…svědky kterak kolivěk ozdobowati PrávHorS 171b subordinari uvádět výpověď svědků v dokonalý soulad

2. co/koho (čím [ozdobným], jak) ozdobovat, okrašlovat, zdobit, krášlit: prsten ruku ozdobuge ŠtítSvátA 51a; svú krásu ozdobugicz, což mohla [Médea] najviec a najkráše TrojK 83a; ruožemi a ratolestmi ozdobugeſs chrám AlexPovB 271b; člověka ozdobugi [zuby] LékRhaz 82; Kristus cierkev… výmluvností jako střiebrem ozdobuge VýklŠal 31b; obyčej v jiných zemiech mají ozdobowati lecijakés svátosti CestKabK 16a

3. koho/co (čím [důstojným n. šlechetným]) ozdobovat, povznášet někoho n. něco, dodávat důstojnosti někomu n. něčemu: Eunice Ozdobuge nebo ozdoba VýklHebrK 69a honorans; čtyři ctnosti stěžejné, kteréžto všelikého krále… po vysují i ozdobugi GuallCtnostK 131; ozdobuge spravedlnost boží zatracenie zlých ŠtítVyš 85b ornat; kteříž [prostí lidé] svým dobrým životem ozdobugí dóm cierkve svaté VýklŠal 37a; lítost a ochotnost netoliko ozdobuge střédmé a nižšie, ale také veliké krále i kniežata ošlechťuje AlbnCtnostA 66b

4. expr. co [nesprávné jednání, tvrzení] (čím) přikrašlovat, přizdobovat: když kto zlé učině aneb promluvě vymlúvá sě, tehdy dieme: Tento ozdobuge řěč aneb skutky své HusSvátA 470a; nemohú mistři a kněží ukázati… těch obyčejóv a příčinkuov, kterýmiž ozdobugij ten očistec ChelčPost 86b