osdob̕enie, ozdob̕enie, -ie n.; k osdobiti
1. vylepšení, náležité upravení; [pokrmu] ochucení: ižádná z nich [tří duševních schopností] nemóž vzieti ozdobenye ani plného dokonánie bez druhú dvú ŠtítVyš 16b; vnitř [změkčují rozkoše] krměmi rozkošnými, Oſdobenim kořenie, vínem Čtver 168b condimentis okořeněním; oznamují [kněží cestu pravdy] slovem z viery múdrosti ducha, jsúc jako suol k ozdobeni, aby chut byla a vuoně dobrá AktaBratr 1,57a
2. ozdoba, okrasa (zvl. v platnosti kolekt.): kterakžkolivěk to marné ozdobenye na něm [mladíkovi] bieše, ode všěch však přielišným milováním byl milován pro jeho točíš tak krásné zpósobenie JeronM 62b (~O); biechu podlahy jejie [schrány] z rozličného kamenie a jasného ozdobenie AlexPovB 259a (~D)
3. krása, sličnost, nádherný zevnějšek: facesia lepota, ozdobenie SlovOstřS 78
Srov. osdoba