opsovati, -uju, -uje pf.; k pes
1. koho potupit, pohanět (zacházením s někým jako se psem): to i jiné na knězě Vitošě mluviechu a na všě bratří…, tak jě velmi opſſowachu, až je odtud i vyhnachu HradProk 26a; naliť velmi opſowan, jakž byl slinami uplván [Ježíš] AnsVít 50a
2. expr. koho zbídačit, přivést na mizinu: páně Mti lidé sú velmi opsováni a páně Mt nemuož od nich nižádné pomoci jmieti ArchČ 8,19 (1471); přišli ke mně lidé VMti obsovaní a spálení…zpravujíce mě, že jich dobytek vlastní mají, ježto jim jest pobrán ArchČ 8,48 (1471). – Srov. opsěti 2