|
|
opoka, -y f., pozd. opuka 1. skála, zvl. deskovitě štěpná, opuka; v pl. kamení, kameny: udeřil [Hospodin] opoku, i tekly vody ŽaltWittb 77,20 (~GlosMuz, ~Pod, ~Kap, BiblDrážď, opuku ~Lit, v skálu ŽaltKlem, BiblOl, skálu ~Pad, ~Praž) petram; aby ssál [Izrael] stred z opoki a olej z skály přětvrdé ŽaltKlem 140b (Dt 32,13: ~Wittb, ~Pod, z skály…z křemene BiblCard, ~Ol, ~Lit, ~Pad, z skály…z kamene ~Praž) de petra…de saxo; ztáhl jest [Hospodin] k uopuce ruku svú BiblCard Job 28,9 (k opoce ~Lit, k skále ~Ol, ~Pad, k škřemeni ~Praž) ad silicem; v vopucye přěbýváše [opat] OtcB 44b in loco, qui appellabatur Petra; ty jsi Petr, a na tej opoczye ustavi kostel mój EvBeneš 83b (Mt 16,18: na ten kámen ~Víd, na tom kameni BiblLit. na tej skále EvOl, BiblDrážď, ~Pad, ~Praž, na tu skálu ~Ol) super hanc petram (v obraze); na poli, tu kdež nenie kamene ani opuky BiblLit 1 Mach 10,73 (skály ~Drážď, ~Ol, ~Pad, hora ~Praž) saxum; Opoky se pukaly ZrcSpasK 60 (srov. Mt 27,51 petrae: skály EvOl, BiblOl, skalé ~Drážď, ~Lit, ~Pad, ~Praž); vezměme opuku, točíšto Krista GestaB 114a (fig.); jako opuky z oblakuov padaly sú AlexPovB 236b; die o něm [Petr o Kristu], že jest kámen urážky a opoka horšenie HusVýklB 97b (opuka ~N, ~M; srov. 1 P 2,8 petra scandali: skála BiblDrážď a ost.; v obraze); o jiným kamení jako mramor, alabastr, opuka ŽídSpráv 198; do hlubokéj rozpukléj opuky se skryti SilvKron 9a rupis 2. jm. pomíst.: lesek Opoka Půh 4,47 (1460) Srov. též jm. osob. Opočka (ArchKol 1497) Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
opoka, opuka f. skála, kámen, balvan; opuka Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
opoka, opuka f. = skála, kámen Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|