oplúti, -plovu, -plóve/-plove pf. i ipf.; k plúti
1. v préz. [o vodstvu] co [město, zemi] oblévat, obtékat, omývat; [o řece] téci okolo něčeho: ot pólnoci ji [Asii] zatieká…řěka, …ta ji také oplowe AlxV 611; to [město] s jedné strany oplowe…silná řěka AlxV 1147; kdež je [město] moře oplowe LegKat 28. – Srov. obtéci 2
2. koho zaplavit, přívalem zahrnout: z jehož [Kristova] boka ta krev tekla…, s týmž pramenem voda plula, jež všě křěsťany oplula UmučRajhr 190 (v obraze)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
oplúti, -plovu, -eš dok. i ned. obtéci, obklopit, obtékat, obklopovat: kdež je (město) moře oplove
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
oplúti (1. sg. oplovu) dok. = obtékati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.