opasovati, -uju, -uje ipf. (pf. opásati); k opásati
1. koho, co [část těla] (čím) opásávat, přepásávat, obepínat: pásy králové trhá [Bůh] a opaſuge jich ledvie postranky BiblOl Job 12,18 (~Pad, páše ~Card, přepašuje ~Praž, opáše ~Lit) praecingit; bedra zajisté opaſugete, když těla od smilství skrze čistotu skrocujeme JakPost 188a (obraz připravenosti); kteráž [církev] k sobě přicházejície opaſuge pasem pokánie VýklŠal 129a cingit (v obraze); oni [bohatí] pak smrdutý pytel [tj. tělo] opaſugi střiebrem RokJanK 28b ♦ opasovati mečem koho připínat meč někomu: jehož [pasovaného na rytíře] Telamon mečem s pásem opaſugie vece: „Tiemto tě mečem rytieřským opaſugi“ TrojA 189a (~S, ~L, ~O, ~K) ensis cingulo decoravit…ut decoretur
2. co [duši] čím [čistotou] obklopovat, opatřovat: svú duši svatú čistotú opaſſugie [člověk] MatHom 32