1. [o předmětu obepínajícím tělo] (s koho, s čeho) spadnout, povolením soudržnosti odpadnout, sesunout se: rúcho na mně dávno shnilo i opadlo PasMuzA 219; vetchem s ňeho [sv. Germana suknice] opadla PasMuzA 385; když svatý Martin…rucě nahoru vzvedl, tehda jemu řízové rukávy na lokty opadli PasMuzA 588 shrnuly se; opadli sú ihned řetězi s rukú jeho [Petrových] BiblKoř A 12,7 (spadechu EvOl, pod. BiblOl, ~Pad, ~Praž, upadli sú ~Mik) ceciderunt; když ty otépky opálivše sě okolo něho [Husa] opadachu (nad -da- nadepsáno e) MladHusC 138b ubi… cecidissent; ktož se o něho [Krista] udeří, všecky hřiechy s něho opadnu RokLukA 439b (v obraze); concido…est simul cadere Wopadnuti VodňLact aa3a; ║ jakž sě to přihodí, že jeden z nich [přátel] v neštěstie…upadne, tak ho hned druhý opadne TkadlA 23b (odpadne ~B) odpadne od něho, opustí ho

2. [o stavbě] sesout se, spadnout v troskách, skácet se, zřítit se: opadly běchu všě stájě, nebieše živ, kto jich pleta AlxV 2256; zboří se ejipščí rytnové, točíš modly, přěd jeho [Hospodinovým] obličejem, opadnu na zemi OtcB 15b (~D, a padnú ~A, ~C, ~E) et cadent in terram

3. [o něčem oblém, vzedmutém] opadnout, ztratit na objemu: jakž po jeho lícu vrásky plakáním byly tak svadly hi tak suchotú opadly LegApŠ 153 splaskly; opadli sú jeho údy ode dny BiblDrážď 1 Mach 9,55 (~Ol, ~Lit, rozpuštěn jest dnú ~Pad, dna ho zlámala ~Praž) dissolutus est paralysi pohubly; jenž [břich] bieše pln před porozením, opadl jest VítBrig 106b retraxit se; moře, jenž sě vzdvihuje jednak vzhóru, jednak opadne HusPostH 24b; opadla jest tvář jeho [rozhněvaného] BiblPraž Gn 4,5 (svrašti se hněvy ~Card, ~Ol, ~Pad) concidit vpadla, propadla se; ║ caritas non excidit neopadne, nezrušíť jie žádný, nezruší liť jie sám HusBetl 2,90 (1 C 13,8: nevypadne BiblOl, ~Lit, nevypadá ~Pad, ~Praž, nesejde EvOl 106a) neochabne, nepomine