1. omámení, zastření smyslů, pomatení: rani tě hospodin omamenim i slepotú i rydáním tvé mysli BiblCard Dt 28,28 (~Ol, ~Lit, pomámením ~Pad, dopustiž na tě…smyslem pominutie ~Praž) amentia; divné omamenie a rozumu i celé duše otrápenie PříbrZamM 100b; decidisset pominul sě s rozumem vel z rozumu vypadl omamenym VýklKruml 121b (ad Sap 17,15); mania est sane mentis alienacio dicta sic ab insania Womamenij VodňLact kk2b; ║ někdy jich [Egypťanů] dušě hyniechu omamenim, nebo neslýchaný strach i brzký spadáše na ně BiblDrážď Sap 17,14 (~Ol, ~Lit, smrtí ~Pad, ~Praž) traducione ohromením, úžasem; prestigium…est pars magice artis, scilicet sensuum illusio womamenij smysluov skrze čáry VodňLact R3a zastření

2. čí zmámení, oblouzení, ovlivnění něčím šalebným: pústenník [toužící po ženě] v svém velikém omamenij i v přelščení OtcB 6a velut amens effectus; najvzteklejšie veselé strojie [lidé v masopustu]…, v svéj hrdosti bujejí…, ó lidského omamenije ŠtítSvátA 118b; vizme tuto tohoto horlivého milovníka omamenie veliké TrojA 164a; tak sou všickni vespolek těmi dábelskými tanci dávno přivyklými oslepeni. Ach přetěžké lidské omameni! HusKorB 74a; viz jich [táborských kněží] velikého omamenie PříbrTáb 71a. – Srov. oblúźenie 3