omáčěti, -ěju, -ie ipf. (pf. omočiti)
1. koho/co v čem, v co [do tekutiny, nádoby] smáčet, omočovat v něčem, ponořováním do něčeho činit mokrým; co omáčet: jeden ze dvúnádste, jenž omaczie ruku se mnú v uokříně BiblDrážď Mc 14,20 (omačije ~Ol, dotýká sě se mnú rukama v mísu EvOl, sahá se mnú u mísu rukú BiblLit, ~Praž, týká ruku se mnú v mísě ~Pad) intingit; své ruky prst v svéj krvi omacziegie PasMuzA 237; srdce v zlostech omáčejí [bekyně] LyrVil 119 (fig.); meč svuoj ve krvi řěčské omacziegie [Hektor] TrojA 125b (omočí ~O) sanguine madefactus; světí mnozí jsú spaseni, nejsúc u vodu tělestně omaċeni HusVýklB 27b; omaczeyz konec v tom [ve víně a v oleji] LékMuz 173b; což chtíce nazovú [falešní proroci] Kristovo, omacžegicze v ducha svatého ChelčPost 136b (fig.)
2. co [savého] v čem, v co namáčet, máčet v něčem, ponořením do něčeho napouštět něčím: počě [mnich] omaczieti chléb u vodu OtcB 42b infundebat; z konchy, ryby také, ale ne z hlemýžě, omacziegi zlatohlav ComestC 74b tingitur (elipsa míst. určení); koryta, v nichžto omaczegi vlnu neb niti neb sukno ve krvi rybie VýklŠal 131b; omaczey rúchu často v tom tuku LékFrantA 119a; naplň knotem a kúdelí znenáhla, omaczege v oleji ruoženým teplým LékSalM 459 cum…stupis infusis in oleo; tento papež za blud počítá, ktož by první zpuosobu omaczege v druhé podával lidu KorTrak d2a. – Srov. namáčěti
Srov. omočovati