okáč, -ě m.; k oko, okatý
1. okatý člověk, člověk s velkýma očima, okáč (expr.): barbatus bradáč, oculatus okacz KlarGlosA 1201 (De nominibus personarum); oculatus okacz SlovVodň ad 67
2. okatice, ryba s nápadnýma očima, mihule: Okacz mirenula KlarGlosA 385 (De piscibus; ~B); mirenula okacz SlovNom 63b; mirenula (mireula rkp) okacz SlovVeleš 103b
3. jm. osob.: Jan Ocacz TomekMíst D, 214 (1403); Ludmilam Okaczowa TomekMíst 2,271 (1432); nebožtíka Vokáče ArchČ 9,537 (1491)
Ad 2: lat. mirenula utvořeno z muraena; je to také větší ryba mořská (DiefGlos 372), která pronikla po Labi i do českých řek (OSN 17,261)