1. čeho, co [o potravě] pojídat, brát do úst něco, zvl. pro ochutnání, tj. okoušet, ochutnávat: chleba jeho [božích] synóv a vína jeho přátel, lačná jsúc a žieziva, já [duše] neščastná neokuſſygy Aug 47b; shřěšil sem…krmě rozličné k lakotě, a ne k potřěbě okuſygye AlbRájA 93b (okúšeje ~B); když uzří [člověk] libou krmi aneb chutné pití…, nosem voní, usty okuſſuge JakPost 127a; všichni, ješto té posvátné večeře veliké okuẛugí JakKrev 157b; nebeské sladkosti ustavičně dásněmi mysli své okuſſuge [církev] VýklŠal 132b degustat; týmž smyslem ji [svátost oltářní] okuſugice jako vy ChelčBisk 58a požívajíce

2. relig. čeho, co [boží tělo ap.] jíst, přijímat něco jako svátost oltářní: ktož tak nenie křěsťansky živ a neokuſuge toho obého [těla a krve boží] JakKrev 160b; cuius corpus…gustando okuſugicze et eius cruore a jeho krví…drahú vivimus živi smy HymnUKA 49b; čím častějie přijímají [lidé dary boží, tj. tělo a krev], tiem viec žádají těch daruov okuſſowati RokLukA 37a; ║ kteráť duše má to [duchovní] okušenie, tať živě a rozkošně všech věcí duchovních okuſſuge, a zvláště těla pána Ježíše PříbrZamM 144b duchovní věci přijímá

3. čeho [o prožitcích a pocitech] zakoušet, zažívat, poznávat z vlastní zkušenosti něco: zdvihne se [člověk] nad se sám, nebeské sladkosti okuſſuge Kruml 321; ani jsú [zákoníci] kdy té radosti zakusili, jiež i světští lidé často…okuſſygy ŠtítVyš 91a; ješto [„nebeské bydlo“] by byl vzal [člověk] v svój čas, neumieraje ani okuſſuge hořkosti smrti ŠtítBes 119; po smrti hojnějí okuſſugij [svatí krásu a slávu] JakZjev 18b; že se tu lidé mrtvě k tomu [daru, tj. božímu tělu] mají, neokuſſugic nic v tom dobrém BechMuz 50a