okrstiti, -šču, -stí pf. (ipf. krstíti), též okřstiti, okřtiti
koho (v čem [ve vodě]) okřtít, pokřtít někoho, vykonat očistný obřad na někom (později jde též o obřad začlenění do křesťanského náboženského společenství): gdyž jej [Ježíše] okrzſti [Jan], tehdy inhed z vody vyjide EvPraž 3a (Mt 3,16: pod. BiblBosk, ~Mil., by okṙtien ~Lit, ~Duch, by okrzcen ~Koř, pokřti jeho EvVíd, pod. BiblPad, ~Praž, křťen EvSeit, ~Beneš, pod. ost.) baptizatus; v svaté vodě byl okrztien [Tristram] TristB 189b; jáť… rozhřeším, okrztijm, biřmuji, tělo boží dám, k faře i k biskupství stvrdím HusSvatokup 122a; tiemto křstem… každý, jenž má spasen býti, musí okṙſtien býti HusPostH 108b; okrztiena jest [dívka] a vložili jsú jí jméno Eufrozyna OtcMuz 18a baptizata est; dajž se nemeškaje okrztiti PasKal H19b ♦ okrstiti sě dát se pokřtít, přijmout křest: pojme li křesťan židovku prvé, nežli sě okrzti, aneb pohanku, nenie v křesťanství HusManžV 113b; že se i s nimi [svými lidmi] se všemi okrztiti chce [král] a vieru vedlé naučenie tvého držeti PasKal 11b. – Srov. obřězati 4