okříkanie, -ie n.; k okříkati
okřikování, zvl. rozkřikování se, osopování se křikem na někoho: aby ti všichni, kněz, mistr kantor i žáci, poctivě myti byli bez hněvu a okrzikanie od svrchupsaného Vaňka lazebníka ListPoř 82 (1443); s reptáním a s omlúvaním dává se zboží a okrzikanijm BechNeub 188b; clamor Okrziekanye Mam Muz XIV E 14,502. – Srov. okřik 1