oháněti, -ěju, -ie ipf.; k hnáti
expr. koho/co bránit (odrážením útoku), hájit: mezi doktory nebyla jest svornost z viery o ten artikul…, než vy potom, mistři všickni, týmž duchem svorně ten očistec ohaniete pilně ChelčPař 143b; aby pán světský ohaniel duchovnieho nose zaň pokušenie na meči ChelčPař 156a. Jen u Chelč
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
oháněti, -ěju, -ieš ned. (koho, co) bránit, hájit; — oháněti sě bránit se, hájit se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.