ohořěti, -řu, -ří pf.; k hořěti
1. [o věci] ohořet, shořením povrchu se opálit: vsadiž jej [hrnek obalený těstem] u pec, ať dobřě ohoří LékMuz 287b
2. [o člověku] čím, ot čeho [od slunce] opálit se, osmahnout: uzřěl, ano jedna žena po lesě chodí všěcka náha a črna, neb slunečnú horkostí byla ohorzala PasMuzA 216 (ohorzela OpatMuz 17b) corpore…exusto; černáť sem, ale foremná…‚ neb sem ohorzela od slunce JakZjev 401b (srov. Ct 1,5 decoloravit me sol: sem smědá, nebo wohoṙala sem od slunce BiblPraž, ost. jinak). – Srov. obhořěti
3. [o kůži ap.] ztmavnout, zpopelavět: in auruginem…‚vulgaris habet…v žlutost…vel ohorzaly VýklKruml 163a (Jr 30,6: obrátily sú sě všecky tváři v černost Pror, BiblOl, obráceny…v žlutost ~Lit, pod. ~Pad, ~Praž) zsinaly; exusta est ohorzala vel opálena, vulgaris habet zapálena jest VýklKruml 171a (Lam 5,10: kóžě našě…užhla sě jest od nečasuov hladových BiblDrážď, Pror, BiblOl, spálena jest ~Lit, ~Pad, vypálena jest ~Praž)