|
|
ohlav, -i f., lok. sg. a nom. pl. ojed. též ohlavě; k hlava 1. ohlávka, součást postroje jízdního n. tažného zvířete obepínající mu hlavu: v ohlawy a v uzdě (wzdie rkp) líci jich [koně a mezka] stiehni ŽaltWittb Ps 31,9 (~Kap, BiblPad, ~Praž, pod. ~Ol, v ohlawi opr. z pův. ohlawie ŽaltKlem, v ohlawye ~Pod, BiblLit) in camo; uvázánť jest [ďábel] ohlawij jako dobytčě OtcB 183b capistro; odtěž abena, lorum sit udidla, pohlávka capistrum…, sit chamus ohlaw KlarGlosA 2164 (De armis); frenum uzda, capistrum ohlaw, lorum udidlo SlovVít 94b; bič slušie koni a ohlaw oslu BiblOl Pr 26,3 (~Lit, ~Pad, ~Praž, chamus, id est laqueus ohlaw VýklKruml) camus; tlustý kuoň snadně ohlaw ztrhá Hugo 379; kterýž [mnich] takým jezdcem [tj. ďáblem] poseděn, poslušenství uzdu pustiv, v ohlawy jeho nadšený chodieše Frant 72b habenas; chamus…est genus asperi freni, quo equi solent coherceri…Ohlaw SlovLucP 30a; chamus…dicitur laqueus, qui ligatur camelis vel asinis, ohlaw, vrtověz, smečka, usda VýklKruml 67a (4 Rg ); když by nos s pyskem byl raněn,…učiň jemu podporu jako ohlaw LékRhaz 41; jako onen kuoň na ohlawi, kolikrát se pokusí, aby ohlawi znikl, a nebude moci, ana mu na hrdle RokJanB 189b; chamus…est quoddam genus freni Wohlaw VodňLact E3b; capistro…, id est capistro ligare na wohlaw přivázati VodňLact Z7b. – Srov. náhlavek, pohlávka 2. uzda, zvl. její řemen n. popruh spojený s ohlávkou k ovládání jízdního zvířete, otěž: abena ohlaw KlarGlosB 2183 (De armis); ohňaté ohlawi vozové BiblOl Na 2,3 (~Lit, ~Pad, ohlawie ~Praž) habenae (kalk) opratě; koně potahujíc ohlawij slibuov božích BojDuchT 5b funiculo (v obraze); lorum…dicitur habena, scilicet Ohlaw Slov UK IX E 1,211b; uzdáři i sedláři mají ze spolka prodávati poduštice, buďte pode šle, nebo pod tlumok, než uzdáři sami ohlavy (m. -vi) ArchČ 14,438 (1425); protož milosti udělaj uzdu a tak ohlawij ji zpravuj AlbnCtnostA 86a (v obraze); na nich [na velbloudech] byla sedla všecko pozlatitá a strmeny z čistého zlata, uzdy neb ohlawi, kteréž k tomu příslušejí CestKabK 8b; caleptra,…cufia equi šle neb wohlaw VodňLact D4a; ║ položím [Bůh] kruh v chřiepiech tvých, jakoť bývá buvolu, a ohlaw v tvých rtech, jako bývá koňovi, a otvedu tě ComestC 197b (4 Rg 19,28: udici BiblCard, ~Lit, udidlo ~Praž, udidla ~Pad, osidlo ~Ol) camum in labiis (synekdocha) udidlo Tvoření analogické jako u obnož a obruč. – Ad 2: za lat. habena stč. též ottěž Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
ohlav, -i, ohlava f. ohlávka; uzda, otěž Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979. 
ohlav f. = ohlávka Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947. 
|