ohlasitý adj.; k ohlásiti, hlasitý
1. veřejný, dějící se v obecné známosti: což kde jednáme [Neštěstí], toť jest zjevno a ohlaſito TkadlA 42a (~B). – Srov. ohlasný
2. na čem proslulý, známý něčím: mnoho viece a ohlaſitieyſſie [panny a paní] na své cti, na svých všech dobrých činech, nežli tvá ta jistá TkadlA 23b (~B)
Jen v Tkadl
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
ohlasitý adj. známý, proslulý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ohlasitý adj. = známý, proslulý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.