ohýrati, -aju, -á pf.; k hýřiti (?)
(v čem) stát se otrlým, mravně otupět, zvl. propadnout lhostejné nebohabojnosti n. nestoudnosti; v čem [zlém] hanebně přivyknout něčemu: když kto ohyra a spustí strach boží z své mysli a stud ztratí Štít UK XVII C 16,194b; bez strachu ohyrage, i bude to zlé činiti Štít UK XVII C 16,197b; najprv tajně s studem zlé počne [nevěstka], až pak i ohyra a zjevně zlá bude ŠtítOpat 35a; mysl ve zlém ohyragyc bude se brániti…i studu ŠtítOpat 37a; ty [Neštěstí] si již ve všem zlém ohyralo jako který Kain v své zlosti TkadlA 39b
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
ohýrati, -aju, -áš dok. (v čem) ztratit stud, zpustnout; ned. (čeho) nedbat, nehledět
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.