ohýrale adv.; k ohýralý
[o činnosti] otrle, bez zábran, zvl. bez studu, nestoudně: svobodně činie zlé, což mohú, a ohyrale, stud pustivše i strach boží Štít UK XVII C 16,187b absque ullo…pudore; vše zlé skutky činie…, zjevně bez studu a ohyrale Štít UK XVII C 16, 187b impudenter; zpověď…má býti s studem, a ne ohirale ŠtítMuz 162b; takúžto domácí hrdličku [tj. Adličku] tak neznámě, tak netbánlivě, tak zapomenutě, tak ohyrale z mysli pustiti TkadlA 8b
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
ohýrale adv. nestoudně, lehkomyslně
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ohýrale adv. = lehkomyslně
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.