ocet, -cta/-cte m., ojed. otcet
ocet, ostře kyselá tekutina vzniklá kvašením rostlinných štáv (zvl. vinných), užívaná v lékařství a v kuchařství, též jako méněcenný nápoj: napojili mě ocztem ŽaltWittb 68,22 (tak i ost.) aceto; húbu plnú oczta yzopem obloživše poskytu ustóm jeho. A když přijě Ježíš oczet EvZimn 23a (J 19,29 a 30: tak a pod. i ost.) aceto…acetum; omočéc skývu tvú v uocet BiblCard Ru 2,14 (tak a pod. i ost.) in aceto; ocſtem s solí smiešeným jich [rytířů] rány skropujíc PasMuzA 482 aceto; kyselejší nežli oczet MatHom 388 aceto amarior; snědie [Tataři] jich [nepřátel] uši v ocztie CestMandA 209b; oximel víno a oczet, stred s ocztem SlovOstřS 99; nalí oczta dobrého vinného LékMuz 135a; plesnivcový oczet LékRhaz 183; psí pysk s lítým ocztem LékSalM 264 cum aceto forti; najprvé móžeš ocziet udělati z nezralých vinných jahódek vytiskna z nich víno,…na ty jahódky nalé woczte ŠtěpMuz 52; protož jediné přestupníkóm zákona lásky ocet kyselý zprávy městské jest potřebie ChelčSíť 41b (v obraze); aby v ně [nádoby, tj. děti] nebyl místo milostí a radostí božích ocet pekelních muk vlit BechMuz 6a (fig.); acetum est quidam liquor, eſſigk, Oczet SlovDief 4b; acetum…Otczet VodňLact A5b
Srov. též acetulum…otctiek VodňLact A5b; acesco…počínati kyseliti nebo wocztiti VodňLact Z1a