obědní adj., ojed. obědný; k oběd
1. ♦ obědnie hodina hodina jídla, čas k jídlu: kdyžto apoštolé byli v obyednu hodinu spolu…, na obědě neb na večeři když spolu seděli WaldhPost 82b; poďme domóv, neb obiednie hodina jest BiblPraž Dn 13,13 (oběda hodina ~Pad, čas oběda ~Drážď a ost.) hora prandii. – Srov. oběd 1
2. obědní, připadající na dobu oběda, polední n. předpolední; [o čase] (gen.) oběda: palec znamená jitřní modlitbu, ukazač mešní, středmec obyedni, mězenec polední, ušník nešporní BřezSnářM 60a (~S) medius sextae [horationi attributus est]; v druhú neděli v postě po obědním kázání přišli dva konšelé TeigeMíst 1,66 (1422); po kázaní obědním BřezKron 520 post prandium. – Srov. oběd 6
3. určený k opatření stravy: súsed… obědný groš a tři halíře v křížové dni má dáti od nie [svině] List VKČSN 1899, č. 6, 29 (1462); tři haléře od každé [svině] a groš obedný List VKČSN 1899, č. 6,29 (1462); práva obědnieho ode všech [sviní] groš List VKČSN 1899, č. 6,29 (1462)
Ad 1: za lat. hora prandii stč. též hodina obědvati (PasMuzA 88)