obvozovati, -uju, -uje ipf. (pf. obvésti)
koho [člověka] vodit různými směry, řídit, ovládat: když svou uzdou je [lidi] zpravuje [ďábel] a obwozuge a vede je, kam chce JakZjev 128b. – Srov. obvésti 2
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
obvozovati, -uju, -uješ ned. (koho) vést nesprávným směrem, zavádět
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.