obvoditi, -źu, -dí ipf. (pf. obvésti)
1. koho kde vodit kolem dokola: rozhněvav sě Pán proti Izrahelovi, obwodil jest jej po púšti čtyřidceti let BiblPad Nu 32, 13 (var. v. obvésti 2) circumduxit
2. jur. co, že…(kým [svědkem]) dokládat, dokazovat, dovozovat (kniž.): vodu vede [Dománek] nespravedlivě a tady mi se a skrze to veliká škoda děje a to jsem obvodil úředníky Půh 2,388 (1412); že tento [poškozený] z tohoto a z tohoto žaluje a obwodi toto a nám svědší TovačA 74b (~B); tak já obwodym práva mocí i všemi súdními lidmi, že tuto nenie proti tomu mluveno PrávSasD 231a (~A, ~B, ~C, ~E)
Ad 1: za lat. circumducere stč. též vzvoditi